Rebelská královna Vivienne Westwood

Vivienne Westwood – věčná provokatérka až do poslední chvíle pracovala na tom, čemu zasvětila celý svůj život. Objevovat a skrze tvorbu své poznání sdílet s ostatními. 

Pochopila to jako malá, když viděla obraz ukřižovaného Ježíše –  ten rozpor, kdy ji o malém Ježíškovi vyprávěli všichni, ale to, jak nakonec dopadl, ji chtěli zatajit. Poznávání a následně hlasité křičení pravdy se stalo její životní misí. 

Talentovaná byla už od dětství, proto jí její učitel doporučil studovat školu umění. Vivienne ale na šperkařském oboru strávila pouze jeden semestr. Dívka z chudých dělnických poměrů si nedokázala představit vydělávání peněz kreativitou, a proto zvolila bezpečnější strategii: stát se učitelkou na prvním stupni a tvorbě se věnovat ve volném čase. Tomu také odpovídalo manželství s Derekem Westwoodem.

V době rozmáhajícího rock and rollu, bílých lodiček a minisukní byla budoucí punkerka oblečená do zástěry usměvavou ženuškou v domácnosti. Avšak brzy zjistila, že americký sen o maloměšťácké pohodě vůbec neodpovídá jejím představám o válečném tažení za pravdou, který měl být jejím životem.

A po setkání s manažerem new wavových kapel, Malcolmem McLarenem, paní učitelka i se synem utíká od svého manžela za tímto volnomyšlenkářským studentem. Jakoby se protrhla hráz, najednou je Westwood ve svém živlu. Zásadní je totiž nezůstat moc dlouho na jednom místě. 

S Malcolmem McLarenem

S Malcolmem začínají podnikat. V zadní části jejich oblíbeného a dnes legendárního obchodu Mr. Freedom prodávají staré vinyly, a také první oblečení.

Adresa 430 King’s road se brzy stává kontroverzní. Často mění názvy, ať už kvůli koncepčním důvodům, a nebo policejním zásahům a zanedlouho se stává meeting pointem pro nezávislou scénu. Jejich cílem je konfrontovat upjatou britskou společnost. Ta se sice nachází v hospodářském rozmachu, ale zároveň opomíjí, že z blahobytu netěží všichni.

430 King’s rd.

Frustrace v nižších vrstvách společnosti se hromadí. Skrze použití “zakázaných” symbolů na oblečení jako svastiky, útoky na královnu či politiky a nebo sexem útočí na pokrytectví establishmentu. 

Legendární mušelínové tričko DESTROY z počátků tvorby Vivienne a Malcolma, které dobře ukazuje výše zmíněné znaky. Spony na prodloužených rukávech vytváří efekt jakési svěrací kazajky

Stejné hodnoty také v USA vzývá tehdy rodící se punkové hnutí. Po setkání s těmito vlivy zakládá několik prodejců a častých návštěvníků obchodu pod vedením Malcolma kapelu Sex Pistols. Ta se za svou krátkou, ale intenzivní kariéru dokázala stát věrozvěsty evropského punku. A byli to právě Malcolm s Vivienne, kteří vymysleli, jak bude punk vypadat. Kromě výše zmíněných symbolů, šlo o protikladné znaky svázanosti  (řetězy, bandáže) a svobody (trhání, čmárání, nekonvenční divoké vyjádření se). Radikální odpor vůči všemu normálnímu musel z outfitů křičet na první pohled. 

Pro současné publikum triko DESTROY zpropagoval Playboi Carti na coveru alba Playboi Carti

Jenže celé snažení nepřineslo potřebnou odezvu. Punk útočící na společnost se paradoxně stal populární a místo toho, aby přinesl změnu, posloužil elitě jako argument o svobodomyslnosti britské společnosti. Z podvratnosti se stalo pouhé rozptýlení nudy. 

Ale opět se ukázala vůle Vivienne. Stejně jako dřív, bylo potřeba neusnout na vavřínech a strategicky pokračovat v boji za změnu jinými prostředky. 

Kontroverzní obchod SEX na legendární adrese 430 King's road 

Přichází první catwalková show: Pirates Collection – ustupuje od punkové agresivity. Místo ní přichází barvy a vzory, romanticky historizující střihy. V momentě, kdy punk pronikající do mainstreamu přestává být nepochopenou rebélií, Westwood provokuje jinak. Svou eklektičností, kdy např. kombinuje současné oblečení s róbami teleportovanými z 18. století a indiánským vzorem. A potom unisexem, kontrasty mezi obrovskými a titěrnými objemy, mezi uvolněným a svázaným, inspirací homosexualitou, plnými křivkami, spodním prádlem nošeným jako svrchní část looku, mícháním nesouvisejících směrů dějin umění (které mimochodem byly její velkou vášní)… Se stejnou péčí jako návrháři staré školy tvořili eleganci nebo harmonii, ona konstruuje chaos. 

Kolekce Pirate

Britská média žíznící po novinkách nejprve značku oslavují. A ta pravidelně proniká na nejprestižnější mola v Paříži. Úspěch zároveň ale vede ke sporům s McLarenem nad směřováním a vyvrcholí rozvodem. Děje se tak u kolekce Witches (FW 83–84), kterou si mimochem zamilovává např. Madonna. 

Avšak po pár sezónách hype a opar nikdy neviděného nutně vyprchá a z Westwood se stává bizarní hříčka pro zábavu módního průmyslu. Není se čemu divit – celou svou podstatou jde přímo proti tomuto kolosu a snaží se jej otočit naruby. A po nevydařeném kontraktu s Giorgiem Armanim (o kterém se proslýchá, že jej Italům rozmluvil po rozvodu ukřivděný Malcolm) brand málem zkrachuje. Znamená to ale také, že jako jedna z mála značka je po celou svou historii nezávislá. Značce Vivienne Westwood vždy šéfuje jen Vivienne Westwood, což ji umožňuje dělat si, co si zamane. 

Na obálce časopisu Tatler stylizovaná jako Margaret Tatcher v šatech, které si britská premiérka objednala, ale už neměla odvahu je vyzvednout, a s kritikou jejího politického směřování

O obchod se místo prodavačů, stará matka Westwood. Při prodeji si musí tři měsíce svítit svíčkami, protože místo je kvůli nedoplatkům odpojeno od elektřiny. A Vivienne se ze světových Fashion Weeků vrací do svého bytu k šicímu stroji, aby obchod alespoň částečně zásobila zbožím.

Ale ani tehdy odvážně neuhne ze své cesty. Hrdě si stojí za svým a postupně se ještě silnější navrací na přední příčky britské módy. Po dlouhých dvaceti letech usilovné práce získává jako jediný návrhář v historii hned dvakrát za sebou ocenění British Designer of the Year, a nebo také řád britského impéria. A nebyla by to ona, aby nepotlačila obřadnost ceremoniálu kontroverzí. Přišla sice překvapivě střízlivě oblečená, následně ale fotografům předvedla, že si pod sukni nevzala spodní prádlo. 

Jako vyučující ve Vídni potkává svého dalšího muže studenta Andrease Kronthalera. Toho přijímá do své značky po tom, co drze zkritizuje její kolekci. Záhy se z pracovního vztahu stává i partnerství a manželství a z Andrease klíčový člověk pro tvorbu značky. Vzniká tvůrčí tandem Westwood a Kronthaler. Kdy se postupem času na tvorbě podílejí rovnocenným dílem (Andreas také vede brand Vivienne Westwood nadále i po smrti Vivienne).

Vivienne Westwood a Andreas Kronthaler

Odvaha jí nechyběla ani jako zasloužilé tvůrkyni. Vždyť jejím smyslem bylo vždy upřímně demonstrovat své názory. Proto aby byly slyšet je popularita nezbytná, ale pořád zůstává pouhým prostředkem. Stala se tak velmi angažovanou v problematice lidských práv a nebo ekologie. To až na tolik, že navzdory své celoživotní snaze vyrábět a prodávat oblečení, se ve chvíli komerčního úspěchu rozhoduje redukovat svůj business a vést zákazníky k omezení spotřeby oblečení. 

Věčná punkerka. Plná kontrastů. Nikdy nespokojená, vždy usilující o změnu. Ukazující, že bez lidí jako ona se svět sám nikam nepohne. RIP.

Závěr show z roku 2012 při Londýnské paraolympiádě, kdy demonstrovala sdružení neziskových organizací bojujících proti klimatické změně.